Katalogy výstav

Příroda poskytuje množství surovin, k nimž lidé v minulosti zaujímali velmi komplexní postoj a dokázali je efektivně využívat. Tento vztah se týkal také řady divokých rostlin, od jejichž zpracování bylo postupně z různých důvodů upuštěno. Písemné i hmotné doklady nám však přinášejí informace, že v krizových obdobích se k nim dokázaly vracet i poměrně vyspělé společnosti. K některým je kvůli jejich funkčnosti a vlastnostem při uplatnění nejmodernějších technologií opět hledána cesta. Jednou z těchto rostlin je všem dobře známá kopřiva. Ačkoliv je vnímána zejména jako plevel, či v pozitivnějším případě jako léčivá bylina, spektrum možností jejího zužitkování bylo vždy velmi pestré. 

Osudy lesů na Kravařsku a okolních vesnic sahají svými kořeny hluboko do středověku. Rozlehlé království stromů hrálo v životě zdejších lidí svou nezastupitelnou úlohu. Jeho pronikání do každodenního života obyvatel vesnic rozložených po jeho okraji bylo přirozené nejen s ohledem na archetypální představu lesa jako součásti venkovského prostoru, ale rovněž kvůli jeho běžnému hospodářskému významu. Les byl pro ně zdrojem dřeva v různých podobách, lesních plodin nebo zvěře. Les vystupoval v příbězích, mýtech a pronikal do snů. Intenzita těchto pevných pout, vzájemného vztahu mezi vesnicí a lesem, se odráží v pověstech tradujících se ještě ve 20. století. Na prahu dlouhého 19. století tvoří les ve sledovaném území i nadále velkou část životního prostoru pro desítky vesnických rodin. Staré mýty a vzpomínky na jeho hlubokou minulost přežívaly především v představách těchto „lidí od lesa“.