VYPRAVĚČE.
Vztah ke konkrétním sbírkovým předmětům a jejich interpretaci, ať již formou výstavy, tištěné publikace či animačních programů se na půdě muzea může podobat mnohovrstevnatému dílu, do jehož tvorby vstupují společně historie, etnografie, botanika, archeologie nebo zoologie. Navzdory všem bouřlivým proměnám, ničivým vlnám dekontextualizace i zapomnění jsou právě muzea prostorem uchovávání, studia i interpretace a ideální vstupní branou do dávno ztraceného světa. Hlavní motivací při této cestě proti proudu času je především vůle k poslání a možnost dotknout se skrze sbírky dávno zapomenuté historické reality.
KRAJINY.
Meze a možnosti interpretace sbírkového fondu v prostoru původně německého Kravařska jsou na jednu stranu nelehkým údělem, ale současně i výzvou k hledání nových možností. Muzeum proto nevnímáme pouze jako pokladnici či místo pro uchovávání, konzervaci a katalogizaci sbírkových předmětů, ale současně jako prostor pro jejich kontextuální interpretaci. Právě historická krajina se tak stává oním společným dědictvím a komplexním příběhem, v němž se zrcadlí střetávání kultury a přírody, a to na pozadí proměn myšlení dlouhých generací, náboženských bojů nebo národnostních sporů. Právě muzeum obdařené sbírkami z oblasti přírodních i společenských věd je ideální výzvou pro mezioborovou komunikaci.
