Žerotínové a jejich zámek

Málokdo by asi hádal, že jeden z nejstarších exponátů vážících se k Novému Jičínu se původně nacházel na fulneckém hradě. Když se ve druhé polovině 15. století naše země vzpamatovávaly ze strašlivých husitských válek, zastával v letech 1475-1476 úřad zemského hejtmana představitel nově nastupujícího šlechtického rodu Jan starší ze Žerotína. Jako zástavu od synů českého krále Jiřího z Poděbrad držel od roku 1468 fulnecké panství, které následně v roce 1475 koupil. V letech 1480-1482 působil jako nejvyšší zemský sudí olomoucké cúdy. Vysoké postavení a velké majetkové zisky jako bylo strážnické panství a statky na Šumpersku mu přinesly přízvisko „Bohatý“. První jeho manželkou byla neznámá paní z Říčan, druhou se stala další neznámá z rodu Rájeckých z Mírova a třetí – poslední byla Machna z Nové Cerekve, dcera Mikuláše Hejdy z Nové Cerekve a Doroty z Ketře. Při úpravách fulneckého hradu nechal Jan starší ze Žerotína vsadit do zdi nádvoří fulneckého hradu pískovcovou desku se svým žerotínským erbem a erbem své třetí manželky. Jan starší ze Žerotína zemřel 14. listopadu 1499 a těsně před svou smrtí zakoupil novojičínské zboží včetně města samotného. O dědictví se poté rozdělili jeho synové. Na dalších více než padesát let se tak žerotínský lev stal ústředním symbolem našeho města.
Erbovní deska Jana st. ze Žerotína a Machny z Nové Cerekve je nejstarším exponátem podsbírky kamenných plastik a stavebních artefaktů Muzea Novojičínska a jedním z nejcennějších kamenosochařských heraldických památek regionu. S panováním žerotínského rodu se mohou seznámit návštěvníci muzea v Žerotínském zámku v Novém Jičíně v rámci prohlídky expozice „Ve znaku zavinuté střely“.