Velikonoční jízdy kolem osení na Novojičínsku

Jako každý rok o Velikonoční neděli se ve dvou obcích Novojičínska uskutečnily obřadní prosebné jízdy na koních, známé jako jízdy okolo osení. Ve 13 hodin vyjeli jezdci s ozdobenými koňmi a koňskými spřeženími v Lukavci u Fulneku a v 15 hodin pak v Jeseníku nad Odrou. Trasy obou jízd začaly dle tamních tradic u kostela. V Lukavci vyjeli aktéři na návrší k chrámu sv. Jana Křtitele a sv. Barbory, v Jeseníku ke kostelu Nanebevzetí Panny Marie.


V Lukavci se aktéři před samotným začátkem sjížděli s již ozdobenými koňmi před hasičskou zbrojnicí, kde je vítal dlouholetý hlavní organizátor a účastník jízd Václav David. V Jeseníku se aktéři sešli přímo u kostela, kde z rukou pana Karla Glogara přijali kříž, zdobení pro koně a obecní prapor. Úlohu hlavního jezdce, tzv. křížového otce, převzal v Lukavci po V. Davidovi dvaadvacetiletý Václav Matúšů. Jelikož se hodlá ženit, byla tím současně dodržena dávná tradice: křížovým otcem je ten, který má před svatbou. V Jeseníku zastoupil roli křížového otce již osvědčený Ladislav Lašák z Vražného. Mezi řadovými jezdci, kterým se dříve říkalo rejtaři nebo rajtaři (z něm. reiten – jezdit), byli v Lukavci jak svobodní, tak ženatí muži, jejichž stav se poznal podle zdobení koní – koně svobodných měli bílé stuhy, koně ženatých barevné. Je to jeden z charakteristických prvků obyčeje, který se zde stále dodržuje. V Jeseníku mají koně zdobení jednotné, barevné stuhy. V obou uvedených obcích mají koně jezdců umně zapletené hřívy v množství malých copánků, někdy propletených mašlemi. Mezi muži se zde na koních objevují už i mladé ženy a roztomilý byl poník s dětským jezdcem, který bravurně dobíhal ostatní hřebce. I když byly kdysi jízdy výhradně mužskou záležitostí, v současné době je žádoucí především umění jezdit na koni, vlastnit koně, nebo si ho od někoho vypůjčit. A čím více je jezdců v procesí, tím lépe. Podstatou jízd je totiž prosba, modlitba za dobrou úrodu, zdraví, spokojenost, zajištění ochrany obydlí, dvorů, polí, hospodářských stavení, šíření zvěsti o Zmrtvýchvstání Krista a vůbec přání požehnaných velikonočních svátků. Součástí jízd jsou i modlitby, duchovní, ale i lidové písně v podání samotných jezdců a také kapely, kterou tvoří několik muzikantů s dechovými nástroji. Křížový otec jede v čele průvodu, drží v rukou posvěcený kříž (krucifix), který je hlavním atributem celé jízdy.

V Lukavci přijal křížový otec kříž od Václava Davida před kostelem poté, co procesí na koních objelo (obkroužilo) hřbitov a posléze i budovu chrámu. Jezdci přitom zpívali Vstal z mrtvých Vykupitel. Zdráv buď náš milý spasiteli a po chvíli je vystřídala kapela. Obkroužení je starý magický prvek, ochraňuje ode všeho zlého. Od kostela se jízda vydala do polí a dále do horního konce obce, kde střídavě po celou dobu za zvuku kapely a zpěvů navštěvovala stavení, přála hezké Velikonoce a křížový otec dával k políbení kříž. Tím byla vyjadřována veškerá úcta k oslavě Zmrtvýchvstání. Za přání všeho dobrého byli jezdci obdarováváni skleničkou pálenky, chlebíčky, jednohubkami, velikonočním pečivem a penězi, které posléze posloužily k úhradě společné hostiny a zaplacení kapely. Po objížďce horního konce Lukavce zavítali jezdci do sousedních Nových Dvorů. Za zpěvu Aleluja! Zdráv buď náš milý Spasiteli se pak vraceli zpět do Lukavce, kde objeli jeho dolní konec. Závěrečný akt se pak odehrál u pomníku padlým pod kostelem za zvuku kostelních zvonů, kde jezdci zazpívali tři sloky Bože, chválíme tebe, křížový otec políbil kříž a vrátil ho zpět knězi. Děje se tak každý rok.

V Jeseníku nad Odrou probíhala jízda podobně. Po předání kříže a zdobení pro koně Karel Glogar všechny uvítal a nastínil průběh celé jízdy včetně pořadí jezdců. Muzikanti zahráli fanfáru a část písně Aleluja a jízda byla zahájena. Za křížovým otcem či vedle něj jel praporečník (vlajkonoš) a také pobočník, který v minulosti zastával roli žadatele o vstup do dvora. V průběhu jízdy byla tři stěžejní zastavení: před budovou obecního úřadu, u domu starosty obce a před domem (dříve ve dvoře) u Šimičků, kde byli jezdci i muzikanti bohatě pohoštěni. Jízda skončila tam, kde začala, u kostela, kde zazněla společná píseň Bože, chválíme tebe. Křížový otec vrátil K. Glogarovi kříž a praporečník obecní prapor.

Jak Lukavec, tak Jeseník udržují tradici jízd kolem osení po mnoho let. V Lukavci, z hlediska historického vývoje ryze české obci, je podrobně písemně popsán průběh obyčeje v první polovině 19. století, tradice je však mnohem starší. Svěcení kříže se děje v neděli ráno v kostele při mši věnované jezdcům, kteří jsou na ni přítomni a čtou z bible. Posvěcený kříž je po dobu mše položen na obětním stole. Za veškerou organizací a průběhem stojí samotní účastníci, především však křížový otec. V Jeseníku bylo původním nositelem tradice zhruba od konce 19. století tamní německé obyvatelstvo. S jeho odsunem po druhé světové válce obyčej utichl a byl obnoven v devadesátých letech 20. století již zmíněným K. Glogarem, který tehdy zastával funkci starosty obce, za pomoci občanského sdružení Bayerův odkaz a Sdružení rodáků a přátel Jeseníku nad Odrou. Prvně jmenované sdružení se s pomocí představitelů obce podílí na organizaci jízdy spolu s obcí i v současnosti. Obecní prapor nahradil dřívější vlajku německého jezdeckého spolku. Dodnes jsou s Jeseníku v povědomí dva názvy pro jízdu, německý Saatreiten i jízda okolo osení.

Obě jmenované jízdy natáčela letos Česká televize Praha v rámci projektu Ministerstva kultury Lidové tradice v krajích České republiky, který bude tentokrát věnován Moravskoslezskému kraji.

(M. Palowská)