Svěcení palem v Příboře

Květná nebo také Palmová neděle je poslední postní nedělí před Velikonocemi a začíná jí tzv. Svatý týden. Nejrozšířenějším církevním obřadem v tento den je svěcení kočiček při mši svaté, tedy vykvetlých proutků vrby jívy, která je jedním ze symbolů jara. Světí se i jiné pučící větvičky, např. zlatého deště a jiných kvetoucích keřů či stromů. Obřad a vše s ním spojené má křesťanům připomínat vjezd Ježíše Krista na oslíkovi do Jeruzaléma, kde ho tamní obyvatelé vítali zelenými palmovými ratolestmi. Jelikož v našich krajích nejsou palmy domácí květenou, lidé nosí do kostela kočičky, protože ty v postní době obvykle kvetou a pro svůj vzhled se těší velké oblibě. Posvěcené větvičky si pak doma dávají za obrazy s výjevy svatých či krucifixy, zastrkují je do půdy na zahradě či na poli s vírou, že je ochrání od všeho zlého a zajistí bohatost a dobrou kvalitu budoucí úrody. V minulosti se kočičky dokonce i jedly, protože se věřilo, že přinesou člověku dobré zdraví. Úkonů spojených s vírou v ochrannou moc posvěcených ratolestí je mnoho.

V Příboře na Novojičínsku se světí nejen kočičky, ale především tzv. palmy. Nejsou to palmy v botanickém slova smyslu, ale připomínat je mají. Tedy, ty jeruzalémské. Jde o několik metrů vysoké tyče ze spleteného vrbového proutí, obtočené zelenými větvemi s papírovými růžemi, zakončené korunou s věncem a barevnými pentlemi splývajícími dolů. V minulosti je do kostela nosívali svobodní chlapci ze čtyř obcí patřících do příborské farnosti: Příbor, Klokočov, Skotnice, Véska. Výška palmy zvyšovala prestiž dané obce. Posvěcené palmy se hned po bohoslužbě z kostela vynášely a z jejich proutí se zhotovovaly křížky, které se pak zapichovaly do polí. Tento specifický obřad a obyčeje s ním spojené je z Příbora je znám z první poloviny 20. století. V 70. letech došlo k mnohaleté odmlce, ale v roce 2008 byl obřad obnoven.

Dějištěm byl a je chrám Narození Panny Marie a jeho bezprostřední okolí. Před slavnostní mší se v neděli dopoledne 13. dubna scházeli příborští obyvatelé, nesouce v rukou kočičky k posvěcení. Kdo neměl, mohl si je vzít již nachystané na stolku ve vchodu do chrámu. Zatímco se jiní společně modlili uvnitř kostela, venku vyhrávala dechová hudba. Po bocích oltáře stály čtyři vysoké palmy, každá s jinou barvou papírových růží. Symbolizovaly obce Příbor, Klokočov, Benátky a Vésku. Zanedlouho si pro ně přišli čtyři muži, aby je dočasně postavili venku za kostelem a společně s ostatními čekali na příchod kněze s ministranty. Ti pak stáli na schůdcích před otevřenými dveřmi do chrámu, kněz přivítal všechny zúčastněné, připomněl podstatu tradice, požehnal všem a svěcenou vodou pokropil palmy, které muži majestátně před chrámem postavili a pevně drželi i přes stále sílící studený vítr, i kočičky v rukou přítomných. Po tomto aktu se začal formovat průvod, v jehož čele šli ministranti, za nimi dětský chrámový sbor, pak kněz a hned za ním muži s palmami na ramenou. Postupně se přidali všichni ostatní a za hudebního doprovodu obešel zástup kostelní budovu. Průvod pak vešel do chrámu, kde muži postavili již posvěcené palmy na místa u oltáře a kdo chtěl, účastnil se slavnostní bohoslužby.

V takové podobě probíhá příborské svěcení palem již mnoho let. Nosičem palmy už nemusí být svobodný hoch, v odpovídajícím věku je někdy více ženatých mužů, tak nese palmy ten, kdo je ochotný, kdo je k dispozici a má dobrou fyzickou kondici. Přírodní zeleň byla pro menší náročnost příprav postupně nahrazena „umělou“, papírové růže i stuhy, které většinou připravují ženy, součástí výzdoby zůstaly. Oproti dřívější tradici zůstávají palmy v kostele po celou dobu Velikonoc. Staly se tak symbolem nejen Květné neděle, ale i celých velikonočních svátků.

(M. Palowská)